a histologicky i cytologicky nápomocným rysem jsou longitudinální jaderné zářezy ve velkém procentu papilárních karcinomů⁽³⁶²⁾. Jindy může při malém zvětšení PRK působit dojem solidního růstu. Stroma papil je často doslova napěchováno světlými pěnitými makrofágy obsahujícími lipidy (Obr. B.3.3.). Tyto xantomové buňky někdy roztlačují stroma papily. Někdy množství těchto xantomových buněk převyšuje i ma- su epiteliální tkáně. Nekrózy, které jsou časté, mohou uvolnit velké množství lipidů a hemosiderinu. To může způsobit vznik cholesterolových krystalů a masivních de- pozit extracelulárního i intracelulárního železa. Vzácně se nacházejí případy tumo- rů, které rostou solidně a papilární uspořádání mají pouze fokální. Tyto tumory ma- jí velkou koncentraci mitochondrií v cytoplazmě, která způsobuje jejich onkocytic- ký vzhled ve světelném mikroskopu. Tyto ledvinné tumory s  oxyfilní cytoplazmou jsou velmi svízelně odlišitelné od renálních onkocytomů. Zřídka se u tohoto tumoru nacházejí psamomatózní tělíska nebo sklovité hyalinní globule stejné kvality jako u  konvenčního  renálního  karcinomu,  i  když  bývají  zpravidla  méně  nápadné⁽²⁰²⁾ (Obr. B.3.4. str. 135). Další vzácností je nález vakuol s intracytoplazmatickým hle- nem či extracelulární depozita kyselých mukopolysacharidů⁽⁴⁹⁰⁾. Papilární uspořádá- ní u tohoto tumoru převažuje téměř u všech papilárních renálních karcinomů, i když občas je možné pozorovat též tubulopapilární nebo solidní typ růstu^(404,426). Nedávno popsaná solidní varianta PRK neroste papilárně, tvoří pouze abortivní mikropapily (Obr. B.3.5.)  a někdy se velmi špatně odlišuje od papilárního adenomu a od meta- nefrického adenomu^(387,404). Zvláštním a vzácným typem růstu je glomeruloidní uspo- řádání tumoru (Obr. B.3.6.). Delahunt a Eble rozdělili papilární renální karcinomy na typ 1 a typ 2. Typ 1 PRK se skládal z papilárních a tubulárních struktur lemovaných malými buňkami se světlou cytoplazmou a  malými jádry s  nenápadnými jadérky, 33 B.3. PAPILÁRNÍ RENÁLNÍ KARCINOM Papilární  renální  karcinom  (PRK)  byl  poprvé  popsán  poměrně  nedávno  v  roce 1976⁽³⁰⁹⁾. PRK je druhým nejčastějším karcinomem ledvin hned po konvenčním re- nálním karcinomu a představuje asi 10-15 % všech karcinomů. Vzniká 5krát až 8krát častěji u  mužů než u  žen. PRK jsou v  době diagnózy téměř vždy větší než 3 cm a průměrná velikost je 8 cm⁽³⁰⁹⁾. Papilární renální karcinomy jsou velmi často spoje- ny s výskytem mnohotných, malých bilaterálních papilárních renálních adenomů⁽²⁵⁸⁾. PRK byl popsán ve spojení s Birtovým-Hoggovým-Dubeho syndromem⁽⁴⁷⁹⁾. PRK je též nejčastější variantou renálních karcinomů u mladých lidí ve věku do 30 let. V této věkové skupině je konvenční světlobuněčný renální karcinom, s výjimkou těch pří- padů   vznikajících   v   rámci   von   Hippelovy-Lindauovy   nemoci,   vzácností⁽⁴⁰²⁾. Makroskopicky PRK vzniká v kůře ledvin, mívá světle šedou až zlatavě žlutou barvu (Obr. B.3.1. str. 134). výsledné zbarvení zpravidla závisí na množství pěnitých mak- rofágů ve stromatu tumoru. Intratumorální hemoragie se nacházejí u dvou třetin PRK, což koreluje s radiografickým nálezem snížené či nepřítomné vaskularizace⁽³³⁾. Histologie.  Buňky tohoto tumoru mohou být malé, s neobjemnou cytoplazmou, některé papilární renální karcinomy mohou naopak obsahovat velké množství ba- zofilní, eozinofilní či bledě se barvící cytoplazmy. Dle některých autorů má bazofil- ní  varianta  PRK  lepší  prognózu  než  eozinofilní  PRK⁽⁴¹⁾.  Protože  barvitelnost  cyto- plazmy buněk tohoto nádoru bývá velice různorodá v rutinních barvících metodách, termín chromofilní, který pro tento nádor používají někteří autoři, je nevhodný⁽⁴⁶⁸⁾. U pacientů s PRK je možné pozorovat četné kortikální papilární tumorky, umístěné v hradně v kůře ledviny, které představují nejspíše premaligní lézi, ze které se vyví- jí PRK⁽²⁵⁸⁾. PRK je charakterizován jednou vrstvou buněk nezřídka s polymorfními jád- ry s minimem mitóz, které obrůstají fibrovaskulární papilu (Obr. B.3.2.). Zajímavým 32 Obr. B.3.2. PRK je charakterizován jednou vrstvou buněk, které obrůstají fibrovaskulární papilu. Obr. B.3.3. Jindy může při malém zvětšení PRK působit dojem solidního růstu. Stroma papil je často doslova napěchováno a  roztlačováno ostrůvky světlých pěnitých makrofágů, které obsahují neutrální lipidy.