do specifické kategorie i  za nepřítomnosti epiteliálních ložisek dobře diferencova- ných karcinomů, ze kterých tyto sarkomatoidní karcinomy vznikly. Diferenciální diagnostika. SRK je třeba odlišit od primárních renálních sarkomů. Za tímto účelem je nutné provést rozsáhlý sampling a snažit se zastihnout dobře di- ferencovanou   maligní   epiteliální   komponentu   což   se   však   často   nepodaří⁽³⁰³⁾. Poměrně často sarkomatoidní komponenta přerůstá celý tumor a odlišení od sarko- mu může být nemožné, zejména při absenci reakce s protilátkami proti cytokerati- nům. B.8. RENÁLNÍ KARCINOM S PROMINENTNÍ VŘETENOBU- NĚČNOU A KUBOIDÁLNÍ KOMPONENTOU Renální  karcinom  s  prominentní  vřetenobuněčnou  a  kuboidální  komponentou (RKVKK) se v současnosti nenachází v žádném klasifikačním schématu jako zvláštní jednotka a řadí se mezi neklasifikovatelné renální karcinomy. Nicméně jedná se o tu- mor s charakteristickým vzhledem, který je třeba odlišit především od sarkomatoid- ních  renálních  karcinomů.  Jsme  si  vědomi  celkem  několika  publikovaných  přípa- dů^{(198,372,450)},   dalším   pravděpodobným   publikovaným   RKVKK   je   případ   Llorety a spol.⁽²⁸⁷⁾. Sami máme zkušenost se 3 případy RKVKK. Vzhledem k podobnosti těch- to tumorů s buňkami Henleho kličky (Henle's loop) byl též tumor nazván "Loopo- mem"⁽⁴⁵⁰⁾. V  publikovaných sestavách včetně našich 3 případů se jednalo o  tumor u 7 žen a 5 mužů mezi 20 až 82 lety věku. Makroskopicky se jedná o tumor, který v  době  diagnózy  měl  velikost  průměrně  6  cm,  byl  šedobílé  barvy  a  měl  ložiska 51 B.7. SARKOMATOIDNÍ RENÁLNÍ KARCINOM Sarkomatoidní renální karcinom (SRK) představuje asi 1 % všech renálních tumo- rů v dospělosti. Může vznikat ze všech typů renálního karcinomu, a není proto sa- mostatnou jednotkou, ale spíše známkou dediferenciace karcinomu⁽³⁰³⁾. Dle našich zkušeností  i  zkušeností  jiných  autorů  SRK  nejčastěji  vzniká  z  chromofóbního^(8,9,200) a  konvenčního renálního karcinomu⁽¹¹⁵⁾. SRK se chová velice agresivně a  prognóza pacientů je velmi špatná a všem těmto tumorům je třeba přisoudit grade IV. dle kla- sifikace Fuhrmanové. Histologie.  Histologický vzhled může být velice variabilní. Většinou bývá vřete- nobuněčný s výraznou jadernou pleomorfií, velkým množstvím mitóz včetně mitóz atypických a mikroskopicky napodobuje nejrůznější sarkomy včetně maligního fib- rózního histiocytomu, fibrosarkomu a angiosarkomu⁽⁵⁵⁾ či necharakteristicky vypada- jícího  vřetenobuněčného  sarkomu  (Obr.  B.7.1.).  Nezřídka  je  možné  zastihnout i  chondrosarkomovou, leiomyosarkomovou, rabdomyosarkomovou (Obr. B.7.2.)  či osteosarkomovou diferenciaci⁽³⁵⁹⁾. Imunohistochemické vyšetření. Ve většině SRK je zpravidla možné prokázat imu- noreaktivitu s nejrůznějšími protilátkami proti cytokeratinům a často i vimentinu⁽¹¹²⁾. Nezřídka však SRK imunoreaktivitu s protilátkami proti cytokeratinům ztrácí a jedi- ná konzistentní pozitivita je s protilátkou proti vimentinu. Elektronmikroskopické  vyšetření.  Ultrastrukturální  morfologie  SRK  je  zcela  ne- charakteristická a závisí na typu dediferenciace tumoru. Cytogenetická vyšetření. Protože se histogeneticky jedná o heterogenní skupinu nádorů,  cytogenetický  profil  těchto  tumorů  není  typický,  ale  je  možné,  že  v  bu- doucnosti molekulární analýza napomůže zařadit sarkomatoidní renální karcinom 50 Obr. B.7.1. Sarkomatoidní karcinom ledviny může mít vzhled necharakterického vřeteno- buněčného sarkomu. Obr.  B.7.2.  Tento  sarkomatoidní  karcinom  s  rabdomyoblastickou  diferenciací  byl  v  části buněk imunohistochemicky pozitivní s protilátkou proti myoglobinu.