reakce  je  velmi  nespecifická  a  je  ji  možno  nezřídka  vidět  jak  u  onkocytomů,  tak u konvenčních renálních karcinomů (201, 474) . Na rozdíl od těchto dvou tumorů, kde se cytoplazma nádorových buněk barví hrudkovitou nebo kapénkovitou pozitivitou či na rozdíl od onkocytomů, kde výsledný barevný produkt zbarvuje lumen žlázových struktur⁽⁴⁷⁴⁾, u chromofóbního renálního karcinomu je výsledné zbarvení retikulární- ho typu a akcentuje cytoplazmatické membrány. Nejdůležitějším diferenciálně dia- gnostickým rysem, kterým se chromofóbní renální karcinom liší od renálního onko- cytomu, jsou svraštělá "hrozinkovitá" jádra buněk u chromofóbního renálního kar- cinomu, která mají nepravidelné kontury a jsou často dvoj- a vícejaderná, usazená v perinukleárním projasnění, čímž napodobují koilocyty u chromofóbního renální- ho karcinomu. Takováto jádra se nikdy u onkocytomu ani u konvenčního renálního karcinomu nenacházejí. Naopak buňky onkocytomu mívají kulatá jádra s pravidel- nými  hladk mi  konturami  nebo  velká  hyperchromatická  pleomorfní  jádra  mající "degenerovan " vzhled⁽⁴⁷¹⁾. Na rozdíl od konvenčního renálního karcinomu renální onkocytom, stejně jako chromofóbní renální karcinom prakticky nikdy nemá sklovi- té hyalinní globule a eozinofilní nekrózy. Tyto sklovité hyalinní globule se však ne- smí zaměňovat s globulárními filamentózními tělísky, které se nacházejí v onkocy- tomu  (Obr.  C.2.10.).  Na  rozdíl  od  sklovitých  hyalinních  globulí  u  konvenčního renálního karcinomu jsou globulární filamentózní tělíska imunohistochemicky cyto- keratin 8 a  18 pozitivní. Onkocytomatóza se od onkocytomu liší pouze tím, že se uvnitř onkocyticky změněného ledvinného parenchymu, který je cytologicky neod- lišitelný od onkocytomu, nacházejí nezřídka normálně vypadající glomeruly. C.3. METANEFRICKÝ ADENOM A METANEFRICKÝ ADENOFIBROM Metanefrický adenom. V roce 1980 Pages a Granier poprvé upozornili na, do té doby  nepopsaný,  nádor  ledvin,  který  tito  autoři  nazvali  "nephronogenic  nephro- ma"⁽³⁷⁵⁾. Název "metanefrický adenom" pro tento nádor poprvé použil Bove a spol. v roce 1979⁽⁶²⁾. Metanefrický adenom bývá 2krát častější u žen než u mužů, přichá- zí v  každém věku a  nejčastěji se s  ním můžeme setkat v  páté a  šesté dekádě. Asi v  polovině  případů  se  tumor  projevuje  břišní  bolestivostí,  hematurií,  polycyté- mií^(103,222)  nebo polycytémií s  von Willebrandovou nemocí⁽²⁵²⁾. Polycytémie po extir- paci tumoru často ustoupí. U  4 pacientů s  metanefrickým adenomem byl popsán současný výskyt renálního karcinomu⁽¹⁰³⁾  a  u  sourozence jednoho pacienta s  meta- nefrickým adenofibromem výskyt světlobuněčného sarkomu ledviny⁽²⁶⁾. Metanefrický adenom  mívá  nejrůznější  velikost,  nejčastěji  3-6  cm,  nejvíce  15  cm  v  průměru. Všech 50 případů publikovaných Daviesem a spol. bylo unilaterálních a 2 z 50 by- ly  unilaterálně  multifokální⁽¹⁰³⁾.  Metanefrický  adenom  bývá  charakteristicky  dobře ohraničený bez pouzdra, někdy mívá slabé diskontinuální pseudopouzdro. Na řezu bývá metanefrický adenom žluté až šedé barvy, měkké až tuhé konzistence. U 20 % případů se nacházejí v tumoru kalcifikace, které jsou u některých tumorů již makro- skopicky velmi nápadné. Malé cysty jsou časté a byl popsán i případ zcela cystické- ho metanefrického adenomu⁽¹⁰³⁾. Ložiska krvácení a  nekróz jsou běžným nálezem. Metanefrický adenom nikdy nemetastazuje a zpravidla ani nerecidivuje. Metanefrický adenofibrom. V roce 1992 Hennigar a Beckwith popsali 5 případů kompozitního epitelového a stromálního tumoru, který nazvali nefrogenním adeno- 65 64 Obr. C.2.13. U renálního onkocytomu je pozitivita s antimitochondriální protilátkou 113-1 homogenní a difúzní. Obr. C.2.14. Nejcharakterističtějším ultrastrukturálním znakem renálního onkocytomu je cy- toplazma, která je doslova napěchována mitochondriemi.