Cytogenetická vyšetření. Molekulárně genetická vyšetření prováděná na metane-
frických adenomech poskytla zatím konfliktní výsledky. FISH analýza ve dvou pub-
likacích prokázala změny na 7. a 17. chromozómu a ztrátu sex chromozómu u ně-
kolika případů metanefrického adenomu(67,403). Prakticky stejné chromozomální abe-
race jako u metanefrického adenomu bývají pozorovány u papilárního renálního
karcinomu, což by naznačovalo, že tyto dva tumory by mohly být histogeneticky pří-
buzné. Nicméně Pesti a spol. mikrosatelitní alelotypizací nedávno nepotvrdili ale-
lickou imbalanci na chromozómu 17q21.32 u žádného z 12 testovaných případů
metanefrického adenomu, což by naopak vztah metanefrických adenomů a papilár-
ních renálních tumorů popíralo(384). Chromozomální změny u metanefrického ade-
nofibromu nejsou známé.
Diferenciální diagnostika. Metanefrický adenom je třeba odlišit především od pa-
pilárního renálního karcinomu. I když buňky metanefrického adenomu i papilární-
ho renálního karcinomu mohou mít minimální množství cytoplazmy, při rozsáhlém
samplingu papilárního renálního karcinomu se zpravidla naleznou ložiska s objem-
nější cytoplazmou. Alespoň fokální nález míst s objemnějšími tubulárními struktura-
mi, na rozdíl od miniaturních tubulů a acinů u metanefrického adenomu, svědčí pro
papilární renální karcinom. I když Jones a spol. původně referovali o nálezu EMA po-
zitivity v 1/6 případů metanefrického adenomu(222), stejní autoři tuto pozitivitu v po-
zdější publikaci popřeli(387). Na rozdíl od metanefrického adenomu, který je cytoke-
ratin 7 a EMA negativní, PRK je cytokeratin 7 a ve 30 % EMA pozitivní(297).
Metanefrický adenom se může velmi věrně podobat metastáze inzulárního karcino-
mu štítné žlázy do ledviny, který je možno imunohistochemicky snadno odlišit re-
akcí s protilátkou proti thyreoglobulínu. při velkém zvětšení jsou u metastázy inzu-
lárního karcinomu štítné žlázy do ledviny, na rozdíl od metanefrického adenomu,
patrné jednoznačné cytologické rysy maligního nádoru(387).
Metanefrický adenofibrom je třeba odlišit od metanefrického stromálního tumo-
ru, což je nově popsaný nádor Beckwithem, který se vzdáleně podobá mezoblastic-
kému nefromu a který je pravděpodobně histogeneticky příbuzný s metanefrickým
adenofibromem(38). Metanefrický stromální tumor je morfologicky identický se stro-
mální komponentou metanefrického adenofibromu, ale na rozdíl od něho nemá
žádnou epiteliální komponentu(38). Je tudíž velice pravděpodobné, že metanefrický
stromální tumor a metanefrický adenom jsou dva opačné konce spektra metanefric-
kých tumorů, přičemž metanefrický adenofibrom leží někde uprostřed tohoto spekt-
ra.
C.4. CYSTICKÝ NEFROM
Cystický nefrom byl poprvé popsán Walterem Edmundsem v roce 1892(131).
Během posledních 100 let bylo pro tuto lézi použito mnoho nejrůznějších termínů,
odrážejících nejrozličnější názory na povahu tohoto nádoru. někteří autoři považo-
vali cystický nefrom za formu renální dysplázie(373), jiní za hamartomatózní malfor-
maci(392), či vzhledem k podobnosti septálního stromatu cystického nefromu s ovari-
álním stromatem za lézi vycházející z ektopické milleriánské tkáně v ledvině(452).
Joshi a Beckwith považovali cystický nefrom za nádor a navrhli histogenetickou po-
dobnost s nefroblastomem. Podle nich je cystický nefrom dobře diferencovanou cys-
tickou formou nefroblastomu(224). To, že se jedná skutečně o nádor, je možné doložit
progresivním zvětšováním cystického nefromu. Jsou doloženy 2 případy cystického
69
přechod do nízce maligního karcinomu, jehož vzhled autorům připomínal Belliniho
sběrací kanálky(103).
Metanefrický adenofibrom je kompozitní tumor, který se sestává z epitelových
uzlů, jež jsou identické jako u metanefrického adenomu (včetně častých kalcifikací
a psamomatózních tělísek) a stromatu, který je tvořen fibroblastickou mezenchy-
mální tkání. Hennigar a Beckwith připodobnili vzhled stromatu u tohoto tumoru ke
kongenitálnímu mezoblastickému nefromu(196). Cytoplazma buněk stromatu je bledě
eozinofilní a jádra jsou oválná až vřetenatá. Poměrné zastoupení epitelové a me-
zenchymální komponenty se u metanefrického adenofibromu liší nádor od nádoru,
avšak hranice mezi epitelovou a mezenchymální komponentou je většinou ostrá.
Ohraničení tumoru od nenádorového renálního parenchymu je typicky nepravidel-
né. Metanefrický adenom ani metanefrický adenofibrom neobsahují blastémovou
tkáň ani nefrogenní zbytky. Stejně jako u metanefrického adenomu byl u metane-
frického adenofibromu popsán přechod do nízce maligního karcinomu(196).
Imunohistochemické vyšetření. Metanefrický adenom i metanefrický adenofib-
rom jsou cytokeratiny pozitivní a EMA negativní. S-100 protein stejně jako vimentin
reagují v těchto tumorech někdy pozitivně. Ostatní protilátky, jako například proti-
látky proti aktinům, desminu, NSE(222) a Tammově-Horsfallově proteinu(355), dávají ne-
gativní reakci. Imunohistochemnické reakce s různými protilátkami proti lektinům
nedávají konzistentní výsledky a diagnosticky jsou málo přínosné.
Elektronmikroskopické vyšetření. Epitelové buňky metanefrického adenomu
a adenofibromu jsou obklopeny dobře vyvinutou bazální laminou a spojené desmo-
zómy. Luminální povrch mikroacinů je pokryt mikrovily. Cytoplazma buněk obsa-
huje volné ribozómy, malé množství mitochondrií a cisterny endoplazmatického re-
tikula(103,222).
68
Obr. C.3.4. Psamomatózní tělíska v nádorech jsou velmi častá a mohou být prominentním
histologickým znakem.