afekci viděli v pánvičce opakovaně^(76,268,315). Dle našich zkušeností se jedná o lézi, kte- rá se nejčastěji nachází při urolitiáze a to v místě otlaku ledvinného kamene v pán- vičce a  nebo v  místě divertiklů pánvičky ledvinné, kde je též nejčastěji způsobena urolitiázou. Nefrogenní adenom se vyskytuje u pacientů mezi 15-94 lety (průměrný věk je 52 let) a asi 2krát častěji u mužů než u žen. Oliva a Young rozeznávali tubu- lární, cystické, štítné žláze podobné, světlobuněčné, papilární, polypoidní a difúzní uspořádání nefrogenního adenomu v urogenitálním traktu⁽³⁷⁰⁾. Dle našich zkušeností má nefrogenní adenom v  pánvičce ledvinné nejčastěji uspořádání tubulární, sestá- vající z drobných či více dilatovaných tubulů (Obr. E.1.9.1.), které mohou být poly- poidní i cystické. Někdy mají buňky nefrogenních adenomů objemnější a eozinofil- ní cytoplazmu a  buňky jsou často cvočkovitě uspořádané (Obr. E.1.9.2.). Často tu- buly  nefrogenního  adenomu  mají  výrazně  zesílenou,  PAS  pozitivní  bazální  mem- bránu kolem tubulů, což společně s kapilarosklerózou může někdy být důsledek uží- vání analgetik⁽³¹⁰⁾, ale většinou je možno ji pozorovat i  bez vztahu k  analgetikům. Nejdůležitější je rozpoznat právě ten nefrogenní adenom, který je složen z malých tubulů, protože ty jsou často uloženy i ve stromatu hluboko pod povrchovým epite- lem a  mohou proto věrně napodobovat infiltrující adenokarcinom. Je však pravda, že  se  nejedná  o  infiltraci  stromatu,  ale  že  tyto  tubuly  vznikají  pravděpodobně  ve stromatu de novo. Ne neprávem považuje Mai a  spol. nefrogenní adenom za me- taplázii mající stromální a ne epitelový původ⁽³⁰⁷⁾. Tato vlastnost stromatu produkovat epiteliální metaplázie nejrůznějšího vzhledu je unikátní vlastností celého urogeni- tálního traktu. E.1.10. Vilózní adenom. I když práce popisující vilózní adenom v pánvičce jsou ojedinělé⁽⁵⁸⁾, vzniká tato afekce, stejně jako v  močovém měch ři, často na pozadí 87 E.1.7. Pelvická lipomatóza a fibrolipomatóza. Pelvická lipomatóza je charakteri- zována mohutným zbytněním tukové tkáně v perirektálním a perivezikálním prosto- ru, která komprimuje rektosigmoidální oblast a močový trakt⁽¹³⁴⁾ a nezřídka napodo- buje  ledvinný  tumor⁽²⁴⁴⁾.  I  když  při  pelvické  lipomatóze  bývá  postižena  zpravidla dolní část močového traktu, někdy dochází k  postižení i  jeho horní části⁽³⁸²⁾  a  led- vin⁽²¹²⁾. Jsou popsány i případy, kdy téměř celá ledvina byla nahrazena tukovou tká- ní⁽²⁰⁷⁾. E.1.8. Fibroepiteliální polyp. I  když fibroepiteliální polypy patří mezi nejčastější tumory urogenitálního traktu, v pánvičce a v ureteru jsou poměrně vzácné. Do roku 1999 jich bylo popsáno 23 (144, 365) . Mohou vznikat buďto přímo v  povrchové sliznici nebo v pánvičkovém divertiklu⁽⁴⁰⁹⁾, vyskytují se převážně u dopělých žen, ale mohou vznikat i u dětí⁽³⁶⁵⁾. Jedná se o polypoidní útvar 0,6 až 12 cm v průměru⁽³⁶⁵⁾ s fibrózní až myxoidně změněnou stromální papilou, krytou normálním přechodným epitelem. Preoperativní  diagnóza  fibroepiteliálního  polypu  je  těžká  a  může  dojít  jak  klinic- ky⁽⁴⁶³⁾, tak biopticky⁽⁶⁴⁾ k záměně fibroepiteliálního polypu s karcinomem z přechod- ných buněk. E.1.9. Nefrogenní adenom.  Friedman a  Kuhlenbeck v  roce 1950 popsali velmi důležitou jednotku, kterou nazvali nefrogenní adenom⁽¹⁵³⁾, a  pro kterou by byl asi nejvhodnější název nefrogenní metaplázie či adenomatózní metaplázie⁽³⁷⁰⁾. V minu- losti se tato afekce nazývala jako adenomatoidní tumor⁽⁸⁶⁾  nebo též nefroidní meta- plázie⁽⁴⁴³⁾. I když nedávno v dosud největší publikované sestavě 80 případů žádný ne- frogenní  adenom  nepostihoval  pánvičku  ledvinnou,  my  jsme  tuto  metaplastickou 86 Obr. E.1.9.1. Dle našich zkušeností má nefrogenní adenom v  pánvičce ledvinné nejčastěji uspořádání tubulární, sestávající se z drobných či více dilatovaných tubulů majících hyper- chromní buňky. Obr. E.1.9.2. Někdy mají buňky nefrogenních adenomů objemnější a eozinofilní cytoplazmu a buňky jsou často cvočkovitě uspořádané.